Nová energie
Tak jsme se do toho konečně trochu pustili. Do čeho? No do údržby.
Pracujeme na domečku, pracujeme na vztazích.
Včera jsme dali holčičky našim a ségře, a jeli jsme sami s Michalem do Drážďan. Dlouho jsem tak krásný den nezažila. Možná pár let. Krásně svítilo sluníčko, nebe bylo azurové a vál teplý (!!!) vítr. Procházeli jsme historické centrum města a zašli jsme do muzea. Tam byly věci!!! Ježišmarjá!!! Nádherné zlaté tepané šperky, šperkovnice, kávové servisy... Tak nádherné věci ze středověku!!! Pak jsme šli na věž a dívali se na Drážďany. Miluju to město, je to tak nádherný! A skoro jsme celý den nemluvili o holčičkách, jen jsme si ukazovali ty krásný věci a poslouchali z mluvítka :-) povídání o jednotlivých exemplářích. Jsem nadšená!!! Hned jsme se domluvili, že na jaře pojedeme na víkend do Berlína. To bude teprve krása!!! Strašně nám to prospělo.
No a holčičkám taky, protože Káj se vrátila zase "postrčená" dopředu.
Ta holčička mě poslední dobou trošku znepokojuje, andělíček můj vztekací. No. Právě. Vztekací. Strašně se vzteká. Jak není po jejím, začne doslova zuřit. Předvedla mi dneska strašnou scénu - jen protože jsem jí při oblékání vzala z ruky koníka, který by se prostě rukávem neprotáhl. Taky nemá žádnou trpělivost, u ničeho vůbec nevydrží. Chtěla jsem s ní začít nějaké úkolky, aby se dokázala před školkou trošku soustředit... ale kdepak. :-( Je hrozně vzdorovitá a umanutá. Pořád máme potíže s chozením na toaletu. Zkusila jsem to, ale protože pořád někde lítáme, tak to nejde dotáhnout do konce. Štve mě to.
Leontýnka má teď laryngitidu. Je otázkou ani ne dní, spíš hodin, kdy to chytne Kajda od ní. To je taky dost na houby - už jsem se chystala k doktorce a na ORL kvůli nosním mandličkám.
V některých věcech je oproti Lelí strašně zrychlená a dopředu, ale v jiných věcech to vůbec není dobrý. Lelí v jejím věku dokázala poslouchat pohádku, mohla jsem jí číst. Kájinka to nesnese. Jakmile mám knížku, chce si prohlížet obrázky a nechce poslouchat. Když večer čtu Leontýnce, přijde Káj a začne si do toho hlasitě povídat s panenkami, koníčky. Někdy je to fakt legrace ji poslouchat, jenže ne večer -chci Leontýnce číst knížku, a ona nás nenechá, nezajímá ji to a nechce nechat ani nás.
Jsem si jistá, že je to kvůli mně. Že se jí nevěnuju tolik, jako svého času Leontýnce. Že roste jako dříví v lese, protože ve snaze, aby Lelí nežárlila a necítila se odstrčená a aby se to s ní třeba netáhlo celý žívot - že jsme ji zradili a "vyměnili ji" za miminko... pro to všechno jsem se tak zaměřila na Lelí, že se mi na prvních pár drahocenných měsíců Kájinka téměř ztratila. TOHLE si asi neodpustím. Vyrobila jsem opačnou situaci, než tu, před kterou mě varovaly všechny stupidní články v časácích pro matky. :-( Sakra práce pitomá. Jenže jak se to dalo udělat jinak? Dva roky věkový rozdíl - to není dobrý. :-( No už se stalo. Teď asi nezbývá, než zjsitit škody. :-( Doufám, že nejsou takový, který tuším. Pořád mám s Kájinky takový zvláštní pocit... :-( Ach jo.
Přidat komentář
Neštovice - příběh pokračuje :-(
Pořád ty neštovice. :-( Napřed Leontýnka, pak Kájinka a dva dny po ní i já. Já samozřejmě nejhorší průběh - vysoký horečky, bylo mi fakt zle. O tom, jak vypadá můj obličej, radši ani nebudu psát. To se mi chce brečet.
Dneska je pátek, je to týden, co jsem dostala neštovice i já. Jsem pořád ještě nakažlivá, vypadám naprosto příšerně, takže budu celý víkend zavřená doma. No co, aspoň stihnu resty - doprat, douklízet prádlo, vymyslet a zorganizovat nákup vánočních dárků.
Za dobu, co jsem nepsala, se toho stalo hodně.
Co se týče Leontýnky, tak mám pocit, že jí jde L trochu lépe. Na logopedii jdeme v půlce listopadu. Je strašně hodná, pomáhá. Sice se samozřejmě občas vzteká nebo je rozjívená a nedá se moc zkrotit, ale to je dobře - je to prostě malinká holčička. Ale jinak je to prostě můj andělíček z nebíčka. Tak hodný dítě, to snad nikdo nemá. Je tak citlivá a empatická! A skvěle jí jde cvičení, je moc šikovná. Když tančí, je na ni fakt moc hezkej pohled. Po aerobiku bych ji chtěla hned dát na rytmiku a určitě i na hraní na nějaký hudební nástroj nebo do nějaké hudební přípravky. A taky na dramatický kroužek. To byl vždycky můj sen tam chodit, třeba se to zalíbí i jí - uvidíme.
Kájička udělala zase veliký skok ve vývoji. Pořád je zoufale vzteklá, urutná a umanutá, ale zároveň do toho hrozně chytrá, až mě to někdy děsí. Občas řekne něco, nad čím mi zůstává rozum stát. Třeba včera - vstala už v sedm a já se ji snažila přesvědčit, aby ještě nevstávala. :-) jako vždycky zbytečně. S Lelí to šlo vždycky, ale tahle malá žárovka chce fungovat hned. No takže jsem ji přesvědčovala: Kájinko, Ty moje koťátko, Ty můj koníčku, pojď k mamince, maminka bude hladit bříško... A ta potvora mi řekla: Nejsem koníček, nejsem koťátko, nemám bříško. Vstávej!!! - :-)))))) Pořád zpívá. A jak krásně!!! Ve dvou letech úžasně drží rytmus a skvěle frázuje! A navíc je překrásná. Ty oči! A jak to s nima umí. :-))) Když něco provede, hned řekne: MAMI? a zamává na mě zpomaleně řasama. :-))) Má nádherný vlasy. Říkám tomu, že má chlupatou hlavu, protože má strašlivě moc vlásků, a takové žině. Je to moje překrásná dokonalá.. Jo a je cílevědomá a ráda uklízí. To od Lelinky moc neznám. :-)) Ta je v tomhle po mně. :-)) Ale Kájinka, když jí něco upadne, tak se automaticky skloní a sebere to. A pak to položí přesně tam, kam to podle jejího názoru patří. :-) Hádala se se mnou, kam patří špinavá ponožka. A její argument: Ale maminko, ponožka je špinavá jako tenhle papír... - tak ten se nedal popřít. Házela ponožku do koše - ale odpadkového. :-))) Pořád dost zadrhává - hlavně kdy se nám snaží něco vehementně objasnit nebo je to složité vymyslet a říct... Ale už to není takové to zadrhnutí na jedné slabice a její opakování, už se prostě jenom zadrhne a chviličku jí trvá, než je schopná slovo dopovědět, ale není to už nijak dramatické. Pupínky od neštovic má stále nezhojené a nesesychající pod plínkou. :-(
Michal se bál, že bude mít neštovice taky, ale měl je jako malý a má dobrou imunitu, takže je zdravý. Musel mě zastoupit po dobu, co jsem byla nemocná, ale nemůžu říct, že by se mu to nějak zvlášť dařilo. On si vždycky umane na nějaký detail a ostatní ho nezajímá. Prostě je takovej, ale mě to předevčírem vytočilo, protože když jsem nemocná, už v průběhu nemoci mě děsí, že až se uzdravím, hned budu muset lítat a čistit prát vytírat luxovat umývat a drhnout a plít a zalívat... :-( Nic moc představa, když má člověk barák. :-( Takže si hýčkal kuchyň, která dle jeho slov zářila (dle mých zářila pouze z určitého úhlu, ale jakmile člověk sklonil hlavu na stranu, objevil že kamna a všechno je umyté pouze shora, ale ze stran už ne... atd. Ach jo. No a o zbytku domácnosti ani nemluvím. Oni si asi obecně pánové myslí, že se doma všechno dělá samo. Že je domácnost jaksi samozáslužná. :-))) Není, fakt ne. I když se může zdát, že zatímco Ooo Nááááš Majitel v práci, tak ležíme na gauči a klábosíme s ostatními podobně se válejícími kamarádkami, tak je to prostě tak, že.. ale to je jedno. My ženský víme, chlapi neuvěří. :-)
V nejbližších dnech budeme konečně kupovat koberec do chodby. Strašně se těším. Ta ledárna už se nedá snést. :-(
No a pohráváme si s myšlenkou postavit příčku mezi pokojíčkem a obývákem už teď - sice z toho bude čurbes, ale ty stávající příčky jsou zhruba jak kdyby tady od stropu visela deka. :-) Teda jenom že není z obýváku vidět do dětskýho pokoje, ale to je tak všechno. Hluku samozřejmě nezabrání...
Ach jo. Už mi chybí město a lidi.
Přidat komentář
DALŠÍ VZPOMÍNKOVÉ ZÁPISKY do dne založení blogu30.9.08 - 09:43
Já teda nevím, jestli je to úplně normální ve dvou letech a třech měsících, ale Leontýnka, když něco provede (shodí nebo vidí, že se zlobím) řekne: komiň, maminko, netěua sem (promiň, maminko, nechtěla jsem), a je vidět, že ji to vážně mrzí.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.1.09 - 18:31
Leontýnka: "Acipuci pacátko Peppuuuuuuu" = já chci pustit prasátko Peppu. Taky když jí řeknu, aby mluvila legračně jako trpaslíček, tak to parádně předvede. Umí plavat ve vaně. A už asi 14 dní jsme bez plen i přes noc, naučila se to ze dne na den. Umí zapnout mikrovlnku, ráda si sama oblíká čepici a nasazuje si ji, že vypadá jako šmoula. Má moc ráda Karolínku, říká o ní, že je to její miminko. Předevčírem jí rozbila hrazdičku a pak se jí šla omluvit, styděla se za to a bylo jí to evidentně líto.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.1.09 - 18:35
Ráno vstane a hned se ptá po tatínkovi. Když řeknu, že je v práci, je smutná. Spí krásně celou noc, chodíme kolem 20.30, vstáváme ráno mezi osmou a devátou. K jídlu miluje vařenou kukuřici, popkorn, samozřejmě čokoládu, favoritem jsou pořád polívky. Párky taky, na plavání s tatínkem si dávají párek v rohlíku a pak popkorn, to miluje. Začala jíst palačinky a trošku i knedlíky, ale moc ne.. Zkrátka polívky vedou. Z hraček nepreferuje žádnou, hraje si s tím, co jí v pokojíčku přijde pod ruku, taky je tam strašnej binec. Umí si hrát i sama a hraje i "rozhovory" - tzn. mluví za hračky a povídá si s nimi.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.1.09 - 18:36
Karolínka je moc hodné miminko, krásně spinká i papá. Skoro ani nevím, že ji mám. Je moc krásná, vypadá úplně jako Leontýnka - akorát o pár měsíců starší... Přestože je "nedonošená", je ve všem strašně dopředu. Už se několik týdnů směje nahlas, pořád něco povídá, hraje si s hrazdičkou. Když se od ní otočím, volá mě. GI znamená, že má hlad. MUE a UI je unavená.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.4.09 - 10:22
Dneska Lelí mrskla lahvičku s pitím Kájince na hlavu se slovy: CHYTEJ A PIJ :-))) (zrovna ji nejvíc baví házet si s míčem)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.4.09 - 10:23
Tatínku, já jsem bych chtěla koupit domeček :-))) (Michal jí slíbil postavit domeček z dřevotřískových desek)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.4.09 - 10:25
deme ven. Lelí jde ke Kájince: Chceš jít Kájinko taky? A vzápětí se odpovídá vysokým hláskem: Ano ano! Otočila se na mě a říká: Tak chce jít taky. :-)))) Ona Lelí bere Káj asi jako nějakou panenku nebo tak něco. :-))) Mluví za ní, vysvětluje, že si Káj zrovna přeje to, co si přeje Lelí. Třeba já říkám: Miláčku, musíme počkat, až půjde Kájinka spinkat. Lelí: Ale ona nepůjde spinkat, maminko, ona to ještě neumí, je na to moc malinká, protože je miminko.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25.4.09 - 22:09
Punčocháče = pukokanče. :-)) Sama se tomu slovu směje a ráda a často ho používá. Včera ve výtahu, kde byl papírek od tatranky: podívej, maminko, ten čurbes. Nějaký čuně tady vyhodilo papír. :-)))))))) Pusinkuje Kájinku, ale dívá se, jestli na to koukáme. Zjevně to nedělá pro Káj, ale pro pochvalu. :-))) Je tak krásná. Dneska jsme byli na svatbě Honzy Kamenáře. Lelí měla květované šatečky a ve vláskách korunku jako princezna. Krásně mluví, je samostatná. Moje štěstí, moje největší láska. V kostele ji zajímali andílkové, tak jsem jí slíbila, že tam někdy půjdeme jenom spolu a budeme se na ně dívat. Často se jí ptám, když se mazlíme, který andělíček mi ji z nebíčka přinesl. Zajímalo by mě to, protože bych před něj padla na kolena a děkovala mu za tak krásný holčičky. Kájinka teď spinká. Je to malej urputníček urputný. Její krmení se rovná krmení dravé zvěře. Musím ji přeprat. Rve se, mlátí mě, mačká, drápe, tahá, škube mi vlasy atd. Všechno dělá strašně silou. Lelí byla něžnínek ručičkáčkový, Káj je bojovnice. Ale dokonalé sluníčko, pořád se krásně směje, je to spokojené hodné miminko. Celou noc krásně prospínká. K dnešnímu dni má deset kilo a osmdesát centimetrů - prý krásné sedmiměsíční průměrné roční :-)))))) miminko. Děkuju Ti, andělíčku, děkuju.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26.5.09 - 14:32
Lelí včera v autě na Kájinku, která říkála "tata tata tata" - Kájinko, neříkej tata tata, to je můj tatínek. A za chvilku: Neboj se, to je taky Tvůj tatínek... :-))) Pak mi říkala: Mami mamimi :-)) V lesoparku jí říkám: Tam je srnka! A Lelí: ale maminko, to je přece hříbě, ty TVDLO :-))))))))))))))
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.6.09 - 08:49
Michal včera porcoval kuřata do mrazáku. Přišla Lelí: Jé, tatínku, Ty jsi mi udělal SOVU! :-)))))
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2.7.09 - 23:18
Leontýnka je s babičkou a tetou v Tunisku. Strašně se mi po ní stýská, po jejích vláskách a kecinkách a bříšku a ručičkách. Hrozně moc mi chybí. (Michal taky, ten je v Rusku, ale ten už je velikej... :-))) Ale na druhou stranu mám čas na Káj, vlastně se s ní zase po dlouhé době seznamuju. Je to tak pohodový miminko, pořád se směje - i na cizí lidi. Všichni se za ní otáčí. Myslím, že je to objektivní, když řeknu, že je vážně krásná. Má nádherný očička a tak krásnej úsměv. Je to takovej koblížek tlusťonkej krásnej masíčkovej. Asi si ji dám mezi dva chleby a sním ji. :-) Až se Leontýnka vrátí, bude mít 11. července oslavu třetích narozeninek. Po ní zajdeme k doktorce udělat holčičkám prohlídku a nechám si tam napsat doporučení pro Káj na neurologii. Neumí se pořád přetáčet ani lézt. Zítra zůstaneme doma a budeme lezení trénovat.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2.7.09 - 23:18
Jo a Kryštof naučil Leontýnku oslovovat lidi PRDELKO a AHOJ TLUSTÁ PANI. :-(
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
28.7.09 - 12:07
Kájinka leze. Přesně týden to umí, začala lézt druhý den po návštěvě ústecké neurologie. :-))) Dneska si začala i stoupat. Moc jí to nejde. Ale klečet bez držení rukama už umí krásně. Lelí si vymohla posadit do jídelní židličky, houpe v ní nohama. Káj sedí pod ní, strašně se chechtá a ty nožičky jí chytá. Klečí, chechtá se a tahá ji za nohy. Lelí se naštvala, kopla a Káj padla naznak. Chudinka, trochu se praštila do hlavy. Lelí z toho byla celá špatná, rozplakala se taky a utekla k sobě do pokojíčku. Chudinka moje. Ona to nechtěla udělat, prostě jí to už jenom vadilo... no a šup. A bylo to. :-)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
13.11.09 - 13:37
Kájička dva týdny chodí. Lelí si plete slova NEPOŘÁDEK a RÁMUS. Včera: maminko, podívej na zem, ten rámus.
Maminko, kde má kravička prsíčka? Kravičky dávají mlíčko pro telátka, aby byly dlouhý.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
22.3.10 - 22:11
Dlouho jsem nepsala. Holčičky jsou andělíčci z nebíčka. Leontýnce je tři a půl, Kájičce rok a půl. Lelí je hrozně hodná a empatická, taková éterická víla. Kájička je malinkej kombajnek. Lelí občas "školkově" zlobí, je rozjívená, pitvoří se a pořád mele. Občas jde za trest do kouta. Funguje to líp, než ji tlouct. Nerada ji plácám, ani to nemá moc cenu. Má teď takovou svou první pubertičku. Kájinka už není tak vztekliklá, ale i tak je to čert. Má lokýnky, obrovské modré oči a husté dlouhé řasy, vypadá jako andílek. Je nádherná. Pořád na ni musím koukat. A krásně mluví. Nemůžu doktorce říct, kolik slov používá, protože ona umí říct úplně všechno. Předevčírem začala aktivně používat JÁ CHCI. Takže je to pořád Já chci Elmo. Já chci klouzačka. Já chci papat. Já chci bumbat. :-))) Miluje Lelí, volá na ni JEJÍ. Míšánek je v Rusku, ještě týden tam bude, takže vozím Lelí do školky. Káj už si docela zvykla, tak už tak nepláče, když jí Lelí zmizí za dveřmi třídky. Lelí měla dneska sváteček, dostala dort a pár dárků. Byla nadšená - středem pozornosti. To miluje. Ráda tančí, umí to fakt krásně. Už se těším, až ji dám na balet. Skvěle kopíruje pohádku Barbie a dvanáct tančících princezen. Dělá stejné taneční figury jako ty princezny. Vtipný je, jak se to snaží dělat i Kájička, ale má ještě špatnou stabilitu a navíc ty nožičky do O tlusťonký... Lelí začalo konečně trochu bavit kreslení, a docela jí to díky tomu i jde. Už zvládne parádní panenku-hlavonožce. :-) Kájička se umí sama klouzat na klouzačce, klouže se skoro pořád, když jsme doma. Umí úplně všechno zopakovat. DOkáže říct snad všechno. Nejradši opakuje slova po Leontýnce. Už si spolu i občas hrají. Leontýnka se snaží Káječku komandovat jako to občas dělá s Natálkou, ale Káj jí to "nežere" :-))) Dělá si dál svoje.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25.3.10 - 19:10
Kájinka lítá s pomlázkou od dědy: mamikooooooooooooooooo hudy hudy (maminko, hody hody)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
12.4.10 - 11:10
Kájinka sedí v židličce a jí brambory. Našla jednu kulatou a volá: MAMINKO MINCE!!! :-))))))))))) Leontýnka u Danušky: Teto, Ty máš tak krásnou koupelnu. Ale já jsem krásnější. :-)))))))))))))))
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
28.6.10 - 20:56
Kájinka za všechno děkuje. Krásně mluví. Kačenky jsou kačíky. Dneska jí naskočilo CH. Když chce mlíčko(sunar), říká si o čokomlíčko. :-) Začíná jí naskakovat č, doteď říkala spíš t. Řekne úplně všechno, mluví jako tříleté dítě. Určitě je nadaná. I hudebně, krásně zpívá. Umí strašně moc písniček. Je neuvěřitelně krásná a chytrá. Přesunula jsem ji z ložnice do pokoje k Lelí, Michal se přestěhoval do ložnice. :-)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
20.7.10 - 13:37
Káj začala před týdnem koktat, zhoršuje se to. Nejvíc koktá po probuzení a když je unavená. Dneska Michal koupí vitamín B, třeba to nějak pomůže. Jsem z toho úplně na dně a vynervovaná. Leontýnka včera Michalovi: tatínku, ty moje hvězdo, já tě miluju nejvíc na světě, miluju Tě navždy. (A tvářila se jako Barbie :-)))
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25.7.10 - 21:59
Lelí: Maminko, Ty jsi ale džungle.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25.7.10 - 21:59
Lelí: Ta raketa je tak rychlá, až je to uplná rekata.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2.8.10 - 09:06
Dneska si spolu moje kočičky začaly hrát. Doopravdy hrát, povídají si spolu, Lelí vyžaduje, aby ji Kájinka mazlíčkovala. :-) Před chvilkou vedle sebe ležely na gauči a pak se po sobě válely, teď má Lelí knížku a Kájinka jí říká, co chce najít za obrázek. :-) Strašně miloučký.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
31.8.10 - 18:44
Lelí. "Maminko, mně se rozbila kůže!" - miniškrábaneček
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25.9.10 - 18:09
Kájinka: já thi thethíuko vothíthith (th je jazyk mezi zuby) = já chci světýlko rozsvítit :-))))) Dlouho nám trvalo, než jsme pochopili, co chce. :-)))
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přidat komentář
Dopisy do bříška pro Karolínku6. října 2010 v 15:09 | Maminka
4.4.07 - 21:5
Náš milované druhé miminko, dneska jsem se rozhodla, že si počkám do ledna a pak se o Tebe s tatínkem pokusíme. Už teď jsem zvědavá, jaký/jaká budeš. Jestli takový lenoušek jako Leontýnka, nebo jestli drak... Leontýnce je dneska devět měsíců! Je to naše lásečka, něžnínek a milovánek. Včera jsme jí s tatínkem koupili ohrádku, kterou určitě využiješ i Ty. Tak ještě devět měsíců, broučku náš, a budu Tě mít v bříšku, jako jsem právě před devíti měsíci měla v bříšku Tvou sestřičku.
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26.2.08 - 21:16
Naše druhé milované miminko, je to sedm týdnů, co Tě mám v bříšku jako kdysi Tvou sestřičku Leontýnku. Ještě jsem ani nedostala těhotenskou průkazku, tu mi pan doktor slíbil vydat 11. března 2008, to jdu do první poradny. Už jsem Tě ale dvakrát viděla na ultrazvuku - jednou jako gestační váček - takový tmavý pytlíček, a podruhé jako krevetku v pytlíčku. Ale už Ti bušilo srdíčko! Doma se teď občas dohadujeme, jak se budeš jmenovat. Myslíme si, že jsi holčička, takže Tvůj tatínek trvá na Sofince. Jenže já jsem si vysnila Bibiannu, takže to bude ještě boj... No a jestli jsi chlapeček, budeš Míšánek. Ale protože to pořád ještě nevíme, budu Ti říkat Miminko jako kdysi Tvojí sestřičce. (Ta před námi svou buchtičkou dlouho tajila :-)) Minulý týden jsem byla s Leontýnkou pár dní v nemocnici, Ty jsi tudíž bylo s námi. Leontýncce se tam moc líbilo, měla tam hodně hraček, dlouhé chodby na běhání a spoustu lidí k pozorování. Ale ještě nikdy v životě jsem neslyšela nikoho tolikrát říct: Jdéééééém!!! Tím tam byla Leontýnka pověstná. Trošku jsem se bála, že budu mít ranní nevolnosti, ale vůbec je nemám! Jen někdy ráno, ale jen maličko. Tvůj tatínek mi včera koupil nový počítač, abych Ti mohla psát Dopisy do bříška, takže Ti dneska píšu poprvé od doby, co jsi u mě pod srdcem. A víš, že z Tebe bude malý cestovatel? Na konci dubna spolu (Ty, já, Leontýnka, babička a teta Olga) odletíme na týden do Tuniska! Já se tak těším! Akorát si asi budu muset koupit plavky. Těhotenské. V létě bych chtěla občas zajít s Leontýnkou na koupaliště, tak ať mi na Tebe moc nepraží sluníčko... Budeš v mém bříšku hezky zakryté. Tak, miminko moje malinkaté, tohle je dneska všechno. Za chvíli vypnu počítač a půjdu do obýváku k Tvému tatínkovi a dám mu za nás za oba pusinku. Od mého srdíčka k Tvému. Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.4.08 - 18:07
Naše druhé milované miminko, dnes je to právě třináct a půl týdne, co Tě mám v bříšku. Dneska jsem dostala u sestřičky vynadáno, že jsem přibrala dvě a půl kila, což mě rozesmálo. Dvě a půl kila naberu, když se nadechnu. Sestřička pak přiznala, že mají ty tabulky dělané na paní vysoké 160cm a ne takové obříky jako jsem já. :-))) S Tvou sestřičkou Leontýnkou jsem taky na začátku přibrala a pak přibírat přestala. Ale co, ať jsem jako koule a ať na mě sestra křičí jako blázen. Hlavně že mi je dobře (už mi konečně nebývá ráno špatně) a že Ti krásně tluče srdíčko. Dneska mi Tě pan doktor ukázal ultrazvukem a nechala jsem si udělat fotku. Vypadáš na ní jako kuželka. Jinak čekáme, až se nám ozve strejda Radek, který slíbil, že si od nás vezme Bucinku. S Tvým narozením nebude mít Bucinka kde spinkat a už bychom na ni neměli čas, tak bude lepší, když bude mít nové páníčky... Je mi to moc líto a obrečela jsem to, ale nejde to jinak. Nesmím být sobecká. Bucince prostě bude líp jinde. Ale vůbec to neber tak, že je Tvoje vina, že dáváme pryč pejska. Už teď to bylo s venčením špatné. A až trošičku povyrosteš, možná si pořídíme pejska znovu, tentokrát už napořád. Ale to ještě uvidíme. Tak ze mě hezky sosej živiny, bumbej vodičku a hezky se vyvíjej, lásečko moje. 16. dubna spolu půjdeme na triple testy, tak doufám, že budou v pořádku! Od mého srdíčka k Tvému. Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25.7.08 - 18:37
Adélce: Adélinky Mandelinky, zůstaň v bříšku u maminky. Miláčku, vydrž to, moc Tě prosím. Aspoň ještě šest týdnů. Slib mi to, prosím, lásečko moje maličkatá. Máš teprve kilo a půl, to je hrozně malinko. Miláčku můj krásňoučkej, buď hodná holčička a zůstaň, kde jsi. Dneska jsem odešla z nemocnice na vlastní žádost domů. Byli tam na nás zlí, víš? Hrozně špinavá nemocnice a drželi nás tam zbytečně. Kapačku mi nedali, jen magnezium. Ležela jsem na hnusné vrzající kovové posteli, hrozně mě bolely kyčle a dvě noci jsem tam nespala. Na televizi se dívat nedalo, okupovaly ji cikánky a hlasitě se bavily. Ze čtení mě bolely oči, spát přes den neumím... Miláčku můj, já se opravdu snažím, snaž se i Ty. O Tvou sestřičku Leontýnku se bude zatím starat tatínek a babička s dědou Chroustem. Miláčku, prosím Tě, zůstaň v mamince. Je to tak dobře, víš? Vydrž to, zlatíčko moje.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
29.7.08 - 11:25
Naše milovaná Adélko, pořád hrozí, že se na svět podíváš dřív, než by to bylo dobré. Tatínek si proto, abych měla přes den klid, ráno bere Leontýnku ven a vrací se s ní pozdě odpoledne. Někdy jedou na výlet, jindy k babičce... A když se s Leontýnkou vrátí, tak ke mně Tvoje sestřička běží a něžně mi řekne AHOOOJ MOJEEE... Chce se mi z toho dojetím brečet. Tvoje sestřička, Adélko, je to nejněžnější, co kdy maminka viděla. Ty budeš stejná, vím to.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
22.8.08 - 08:46
Dneska mi L rekla, ze me kousl pavouk a ze jsem plakala. :-)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
23.8.08 - 09:53
Něňo = mlíčko, Chochoute = nechutná, Mimikooo mauinký, Tatíneček, Čička = lžička, mucha pomoc pomoc, bouk pomoc pomoc, Dotouka Doktorka, Audeuka = Adélka, Bobý = dobrý, Nasekanou = nashledanou, Polífffffka, Bibíček = chlebíček, Honey = hodnej, Pomůůůůššššššu = pomůžu, Pipice = čepice
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
23.8.08 - 15:18
To se jeee?= co to je?
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
23.8.08 - 16:29
Naše milované miminko, dneska je sobota, Leontýnka je venku a my jsme se s Tvým tatínkem od rána jenom hádali kvůli domečku a kvůli Tvému jménu. Tatínkovi se líbí příšernosti jako Tonička, Bětuška atp. a já jsem zase spíš na ta zvláštní jména - Timea, Sabrina... A co se týče domečku, jsem z toho strašně nervózní, protože potřebuju vědět, co se dál bude dít. Tatínkovi je to jedno, ten je dobrodruh, ale já potřebuju vědět, kam Tě dáme spinkat - jestli do tohohle bytu (s hlučnými sousedy a v těsném sousedství nádraží) nebo do domečku někde v horách. :-( Ach jo. Už aby to bylo za námi, nemám teď tuhle nejistotu vůbec ráda. Takže když se stane, že se narodíš v nejbližších dnech, nebudeš mít jméno a v podstatě ani nebudeme vědět, kde Tě budeme vychovávat. Hrůůůza. Jinak mě dneska strašně bolí levý vaječník a v kříži - taky na levé straně. Taky cítím tlak v podbříšku, ale to občas mívám... pak to zase zmizí. Byla bych ráda, kdybys ve mně, naše milované miminko, zůstalo aspoň tak dva týdny. Déle pak už nemusíš, ale ty dva týdny by byly dobré. Původně jsem měla toužebné přání, abych i přenášela, protože se Tvoje sestřička narodila taková scvrklá a jako žížalka a pořád mi spinkala a vůbec se nechtěla budit ani na papání a já o ni měla strach... ale teď si říkám, že bych to svoje trápení už docela ráda ukončila. Rozuměj - jsem opravdu ráda, že Tě mám v bříšku a že s námi budeš žít, ale teď mám pořád nějaké potíže, není mi dobře, bříško mě bolí, mám hrozné křeče do třísek a lýtek atd. S Leontýnkou to bylo o dost snazší... Už abychom věděli Tvé jméno, miminko naše milované. Od mého srdíčka k Tvému. Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
11.9.08 - 18:20
Leontýnko, můj nežnínku, moje lásko. Dávám Tě teď ráno babičce nebo tetě a vracejí mi Tě k večeru. Hrozně se mi po Tobě přes den stýská. Po vůničce Tvých rozevlátých vlásků, po smrádečku z Tvojí plínky, prostě po všem. Všechno mi na Tobě připadá naprosto úžasné a dokonalé. Který andílek mi Tě z nebíčka přinesl? Když Ti večer čtu pohádku a slyším, jak se plazíš ven z postýlky, jak nožičkama capáš po podlaze a pak jak špitneš "Mazlit k mamince", je mi strašně dobře. A pak, když mi ležíš v náruči a hraješ si s ručičkou s pásky ve vchodu do Tvojí šatničky a druhou teploučkou ručičkou mi hladíš stehno, chce se mi brečet dojetím, jaký jsi můj malinkatý něžnínek. Hladíš mě, objímáš a pusinkuješ, a přestože jsem vždycky nesnášela pach z cizích úst, z Tvojí pusinky mi to přijde hrozně roztomilé. A smrádeček slintíků a gumy z dudlíku, neznám nic, co bych dýchala radši. Jsi můj malinkej kočičánek. Moc Tě miluju a vždycky budu. Kdyby se se mnou něco stalo, tak si pamatuj, že udělám všechno proto, abych s Tebou mohla být dál a mohla se na Tebe dívat, jak rosteš. Ale to se snad nestane, že bych musela moc brzy odejít... Nejde to. Jsem Tvoje maminka a pro Tebe mám srdce přes celý vesmír, aby se mi do něj vešla láska k Tobě, miláčku.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
12. 9. 08 ve 20:18 se narodila Karolínka, můj druhý kudrnatý něžnínek. 3,02 kg, 49 cm. Porod trval 70 minut od první velké kontrakce.
Přidat komentář
Dopisy do bříška pro Leontýnku6. října 2010 v 14:35 | Maminka
Dopisy do bříška
Pro mé dva andělíčky z nebíčka a čerty z peklíčka Leontýnku a Karolínku. Lelí, Káj, miluju Vás ke hvězdičkám a zpátky.
Svět byl jako pomeranč...
Mirečka seděla ve svém oranžově vymalovaném pokoji, kam zrovna zářilo zapadající slunce, a připadala si jako v pomeranči. Celý pokoj zářil oranžově a bylo v něm krásné teploučko. Napadlo ji: Takhle se jednou budou cítit miminka v mém bříšku. Určitě to budou holčičky, a já jim dám jména Leontýnka a Karolínka.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
23.2.06 - 21:43
Ahoj, naše miminko.
V pondělí to bylo 19 týdnů, co Tě mám v bříšku. Už Tě někdy i cítím. Jemné bouchání. Vážně. Ne klepání, ale jemňoulinké boucháníčko.
Vzpomínám, jak jsem před čtyřmi měsíci volala Tvému tatínkovi na letiště. Napřed jsem si říkala, že počkám, až se vrátí z Ruska domů, ale pak jsem to nevydržela a zavolala mu. Oslavil Tě ještě na letištním baru. Moc se na nás těšil domů a mně přivezl stříbrné srdíčko s kamínky. Přesně to, co se mi líbilo na výletě v Karlových Varech. Tam jsem Tě už měla v bříšku týden, ale ještě jsme to s Tvým tatínkem nevěděli.
Když mi sestra u pana doktora řekla, že Tě budeme mít, tak jsem měla velikánskou radost. Pro výsledek testu jsem volala z kuchyňky v práci a pak jsem málem rozmačkala kolegyni Míšu... Byla jsem potom pořád nemocná - samá angína, zánět nosohrtanu, chřipka... taky nevolnosti. Ale už je to mnohem lepší! Jsem moc zvědavá, copak máš mezi nožičkama. Na jednu stranu bych chtěla, abys bylo holčička Leontýnka - princezna. Kupovala bych Ti šatičky a legrační lacláčky, česala Ti vlásky a ukazovala Ti holčičí svět. Ale dědečkové by radši chlapečka Míšánka. Kdybys bylo chlapeček, i Tvůj tatínek by se zbláznil radostí, protože Ti už vybral spoustu autíček (a hned si s nimi v Tescu hrál) a na zahradě v Dobrčicích máš připravenou autodráhu.
Ale ať už máš mezi nožičkama zvoneček nebo buchtičku, hlavní je, abys bylo zdravé. Doopravdy zdravé. V pondělí s Tebou jedeme na třetí ultrazvuk do Ústí nad Labem, kde si Tě pak doktor skrz moje bříško prohlídne, aby zjistil, jestli jsi skutečně miminko a ne chobotnička. Když bude vše v pořádku, budu moc šťastná, tak se koukej snažit. A pokud možno si neseď na tom, co je důležité pro to, abychom věděli, zda kupovat modré nebo růžové oblečky. Tak to je pro dnešek všechno, něžnínku náš.
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26.2.06 - 11:39
Ahoj, naše miminko,
zítra se dozvíme, zda jsi Míšánek, nebo Leontýnka. (Oba tam nejste, to vím určitě.) Už o sobě dáváš hodně často vědět, včera jsem Ti zpívala, když jsi mě bouchalo. Asi Tě to uklidnilo.
Zítra začínáme 20. týden.
Byly u mě na návštěvě moje sestra s maminkou a udělaly mi obrovskou radost, protože mi koupily úžasné těhotenské džíny a dvě trička. Sekne mi to! A maminka, tedy Tvoje babička, mi přinesla těhotenské šaty, které nosila, když mě čekala. :-) Jsou červené a mají na sobě kytičky a srdíčka. :-))) Vypadají spíš jako nějaká zástěrka, ale je to lepší, než chodit doma v obřích teplákách - to ještě umocňovalo můj pocit, že jsem jako slůně.
Poslední dny se cítím skoro zdravá, akorát se mi ještě špatně mluví a mám trochu kašel. Snažím se kašlat co nejméně, protože je to přece jen silný zvuk doprovázený stáhnutím břišních svalů - tak aby ses mi, miminko, nepolekalo.
Zítra musím k doktoru, protože mi tvrdne bříško (prášky moc nezabraly) a po čůrání mě hodně bolí - je takové tvrdé a napnuté, je to nepříjemné. A taky si chci zařídit vycházky. Sestra mi při poslední návštěvě tvrdila, že je při rizikovém těhotenství nesmějí dávat, ale na stránkách poradny pacientům jsem našla informaci, že je to blábol. Nechci být do půlky července doma jako vězeň. Jsem budoucí maminka, ne? TVOJE maminka, lásko moje maličkatá.
Do mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.3.06 - 22:57
Ahoj, naše miminko. Dneska jsem Ti koupila tričko s pejskem. Nevypadá jako Bucinka, ale je taky legrační. Ve čtvrtek jdeme k panu doktorovi zkontrolovat, jestli jsi opravdu holčička Leontýnka. Udělala jsem si na Tebe tričko s nápisem L. :-)
Dneska jsi mě pořádně kopala. Už nemůžu ležet na boku opírajíc se trošinku o bříško, protože mi hned nařežeš. Už to jde opravdu jen na levém boku, takže nemůžu spát v ložnici s Tvým tatínkem, ale musím ležet v obýváku na našem obřím gauči, abych byla zády opřená o opěradlo a zepředu mám kojicí polštář (toho si ještě užiješ, neboj). Tyhle dvě věci - opěradlo a polštář - používám jako mantinely, abych se nepřevrhla a netlačila Tě.
Jinak je mi už opravdu moc dobře. Chodím ven na procházky. Například dneska jsem byla venku s Tvou tetou Lucinkou. Daly jsme si jídlo a pak jely domů, protože tetě nebylo dobře. Snad nebude nemocná. Mně dobře bylo, takže jsem šla ještě do Tesca a tam jsem Ti právě koupila to pejskové tričko.
Tatínek přijde domů až k ránu, protože přijel strejda Honzík, strejda Aleš, strejda Jára a strejda Pesa.Tak Tě šli oslavit. :-)
V neděli půjdeme s Tvým tatínkem plavat, tak už asi uslyšíš šplouchání vodičky. Tatínek si s Tebou ještě neumí moc povídat, vždycky Ti říká jen AHOJ, TADY TATÍNEK. Ale neboj se, naučí se to, dej mu čas. Takže uslyšíš jen maminku a vodu. Do vody se těším, v ní si nepřipadám jako slůně.
Hezky ze mě saj živiny, zlatíčko naše, ať jsi zdravé.
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-----------------------------------------------------------------------------------------
13.4.06 - 00:42
Ahoj, naše miminko. Už 42 minuty máme s Tvým tatínkem druhé výročí seznámení a Tebe mám v bříšku 27 týdnů.
Dneska jsme Ti byli s tatínkem vybírat pořádnou káru. :-) Tatínek by Ti chtěl koupit ten nejdražší kočárek, protože jeho děťátko přece nebude jezdit v nějakém levném umělohmotném křápu, jak mi řekl. :-) Takže jsme Ti vybrali kočárek Jane Slalom Pro a asi už u něj zůstaneme. Moc mě dojalo, jak pečlivě zkoumal všechny kočárky v různých obchodech - jejich stabilitu, pružení, kolečka a taky lehátko, aby se Ti hezky spinkalo. Skoro se mi chtělo brečet štěstím, že máme TAKOVÉHO SKVĚLÉHO TATÍNKA - nejlepšího na světě - že nás tak miluje a je na nás hodný a tolik pyšný. Některé jiné maminky jsou na tyhle věci samy... Takhle krásně se mají jen děťátka v bříšku, jako jsi teď Ty, a pak taky tatínkem milované maminky, jako jsem třeba já.
Na obědě Tě tatínek pořád hladil přes bříško a bylo vidět, jak se námi chlubí. Pak jsem tatínkovi navrhla, že bychom Ti mohli dneska nakoupit výbavičku - oblečky, kosmetiku a peřinky, ale Tvůj tatínek rozhodl, že pojedeme někdy v týdnu do Prahy a nakoupíme to všechno tam. Že si uděláme hezký výlet a nakoupíme Ti ty nejhezčí nejnepraktičtější :o))) oblečky... A vůbec všechny ty věcičky pro miminka, co se vůbec dají sehnat, musí být pro Tebe ty nejkrásnější a nejlepší. O to se s tatínkem postaráme.
Večer k nám přišli strejda Jára s tetou Zdeničkou. Tatínek se strejdou šli na pivo (ještě se nevrátili :-)) a tetu jsem upovídala, takže jsem jí rozestlala a už asi spí. Celý večer jsme si s tetou Zdeničkou povídaly o tom, jak se těší na to, až se jim taky narodí miminko. Až,číst tenhle dopis, budou už mít dětí jako smetí :-) Zatím se teta se strejdou snaží nás dohnat, abys mělo kamaráda.
Jééé teď mi tatínek poslal SMS, že se mu po nás stýská a že už jede domů. Takže taky vypnu počítač a půjdu na něj počkat ven s Bucinkou. - To je ten kulatý chlupatý váleček, co vypadá jako žužu, co si od Tebe nechá všechno líbit a co se snaží Tě přes bříško mazlit už teď.
Dobrou noc, lvíčátko naše.
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
15.4.06 - 22:23
Ahoj, naše miminko.
Tatínek před chvílí odjel se strejdou Alešem na vandr. Nechtělo se mu od nás, ale musela jsem ho doslova vyhnat, protože to je jedna z posledních jeho letošních atrakcí, než se nám narodíš.
Před chviličkou jsem Ti objednala na internetu babyvak. To je ta veliká kostkovaná kapsa, ve které Tě budeme nosit na břiše a ze které budeš vykukovat na lidi, pejsky a legraci.
Pak volala Tvoje babička a hodinu mi do telefonu vyprávěla, jak viděla nějakou hezkou paní s nádherným kočárkem, ve kterém by to její milované Leontýnce (takhle o Tobě babička s dědečkem mluví) moc slušelo. Od tety Olgy jsi dostala do kočárku rychlozavinovačku, zavinovačku, křestní košilku a čepičku na cestu z porodnice - všechno je to jako z cukru. Teta se rozplakala, když mi to dávala. Prý celou dobu brala Tvoje narození jako danou informaci, ale najednou uvědomila, že vlastně bude TETOU a už ne jenom ségrou, dcerou nebo vnučkou... a taky by sama už miminko chtěla, víš? Budeme jí přát, aby brzo taky našla nějakého hodného pána, co by s ním měla tak krásné děťátko, jako jsi Ty. My jsme na Tvůj příchod do bříška moc dlouho nečekali, ale jsou některé paní, které čekají i několik let a ne a ne se dočkat.
Dopoledne jsem s Tebou vyšla až na kopec Kočičák nebo tak nějak se jmenuje (vždyť už víš, jak jsem na tom s orientací a pamatováním si názvů míst, kde jsme byli.. nemít tatínka, tak se ztratím a umřu s pocitem, že jsem vlastně vůbec nikdy nikde nebyla), a Tys mě, potvůrko, nahoře pořádně drcla do pupíku. Asi jsi jenom chtěla, abychom zase chvilku mluvili o Tobě, viď? Jinak jsme si totiž celou cestu s Tvým tatínkem říkali, jak jsme rádi, že se máme, jak jsme spolu šťastní a vzpomínali na naše legrační seznámení... A po tom Tvém drcanečku jsme vzpomínali i na to, jak jsme Ti vybrali jméno. To jsme s Tvým tatínkem spolu byli jen pár týdnů, když jsme se dívali na film Ať žijí duchové, kde je taková malá krásná blonďatá princeznička Leontýnka. Já jsem tehdy tatínkovi řekla, že ta holčička vypadá přesně jako já, když jsem byla malá. No a Tvůj tatínek řekl, že se tak bude jmenovat naše dceruška. Pak jsme se vzali a ... rok po svatbě se nám narodíš Ty. Už se na Tebe těšíme, naše malá princezno Leontýnko, ale ještě mi v tom bříšku vydrž aspoň do poloviny července. :-) Já Ti řeknu, až bude čas, ano? :-))
Dobrou noc, lvíčátko naše.
Od mého srdce k Tvému.
Tvoje maminka
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
20.4.06 - 23:04
Ahoj, naše miminko. Tuhle noc jsem doma zase sama, tatínek se jel školit se stejdou Járou a strejdou Honzíkem. Mají to na ranči, kde chovají různá veliká zvířátka.
Ráno jsem tatínkovi a strejdům udělala snídani, aby neměli cestou hlad. Strejdovi Honzíkovi bylo líto, že nemá nějakou podobnou paní, jako jsem já. :o)))
Tatínek mi dopoledne volal, že strejdu klovla vrána. To si nechám tatínkem vyprávět, jak k tomu došlo. :-) Nedivila bych se, kdyby je cestou napadl i zuřivý krtek a všechny pokousal.
Odpoledne jsem šla na čaj s tetou Karolinou, potkaly jsme tetu Zuzanu, Hanku a strejdy Radka a Marka, tak šli s námi. Všichni si Tě přes bříško zase hladili a Ty jsi strejdu Radka pořádně kopla do ruky. To je dobře, on si to zaslouží. :-)))
Večer pak volala teta Olga, protože jí došel u Sedlece benzín. Jenže jsem jí neměla jak pomoct, takže pak volala ještě dalším lidem. Prý tam nakonec musela stát asi tři hodiny, než sehnala někoho, kdo jí přivezl benzín... tak si říkám - proč ta trumpeta nešla pěšky, byla by zpátky u auta mnohem dřív... :-)
Všimla sis, Leontýnko, že s námi poslední dobou tatínek moc není? :-) To bych Ti chtěla vysvětlit. Je to jen teď, a to ještě musím tatínka vyhánět. Pak nám ještě třikrát volá, jestli se nemá vrátit a zakázal mi, abych to říkala, že takhle jezdí pryč, protože se za to stydí. :-)))) Máme moc hodného tatínka, který by si teď nejradši koupil nějakou hodně vysokou židličku, sedl si na ni a celý den nás shora pozoroval, jestli je nám dobře a jestli něco náhodou nepotřebujeme. :-)))
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.5.06 - 02:37
Ahoj, naše miminko. Už jsi v mém bříšku 29 týdnů a právě mi oťukáváš pravé žebro. :-)
Včera jsem byla s tetou Olgou a babičkou "Sinkul" na výletě v Praze. Teta Ti nakoupila nějaké oblečky (zn. Next) a námořnické "botičky" (tedy spíš ponožky) s kotvou. Já jsem dostala nové boty (Nike WomensTraining), protože v těch, ve kterých jsem do Prahy jela, jsem měla úplně bolavá chodidla. (Po příjezdu domů jsem věděla, jaké by to bylo, kdyby mi někdo nohy natřískal zespoda paličkou na maso jako řízky.) A objednala jsem nám záclonu do kuchyně. No a jak jsme si tak nakupovaly a užívaly na výletě, Tvůj tatínek zatím vymaloval a uklidil kuchyň, přivrtal tam garniž a poličku kolem digestoře a vyluxoval v celém bytě. Dneska ještě vytíral podlahu v obýváku, zatímco jsme my dvě ležely na gauči a dívaly se na pohádku. :-) Nechtěl ani slyšet o tom, že bych mu pomohla. Ale stejně jsem pak umyla kamna, když se šel koupat. :-)
Ve čtvrtek jsem s Tebou byla u doktora, zrovna tam taky malovali, takže nás vyšetřila jen zběžně sestřička. Říkala, že jsi asi pořádně veliké miminko a zakázala mi jíst syntetické vitamíny, abych Tě vůbec porodila beruškou a ne dírkou v bříšku. Když jsem byla jen o pár let starší, než jsi teď Ty, tak jsem si myslela, že miminka lezou ven pupíčkem. Ono by to tak nějak odpovídalo, protože můj pupíček teď vypadá, že z něj vystrkuješ prstík - tak mi vylezl! :-) Vypadá to legračně. A když jdu, tak se mi kýve z jedné strany na druhou, takže s jím vrtím jako pejsek ocáskem. :-))) Tvůj tatínek se tomu moc smál. Pravá noha, pupíček doprava, levá noha, pupíček doleva. :-))) Jsem ráda, že Ti všechny tyhle věci můžu psát, protože na ně určitě časem sama zapomenu. :-)
Sestřička nás taky vážila. Přibíráme prý přesně tak, jak máme - podle tabulek, tak jsme dostaly pochvalu. No a teď to hlavní!!! Záznam Tvého srdíčka. Poslední dny mi nebylo moc dobře, asi mám trochu potíže s tlakem - mám ho příliš nízký. Jsem už unavená, lvíčátko naše, takže jdu spát.
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
7.5.06 - 21:25
Ahoj, naše miminko. Tatínka jsem zase poslala se strejdou Honzíkem (od Maxíka) na výlet, takže dneska budeme zase spinkat sami. Jen Ty, já a Bucinka.
Ve čtvrtek jsem byla zase s tetou Olgou a babičkou "Sinkul" nakupovat, tentokrát už jsme dokoupily všechny věci, které pro Tebe budu potřebovat. Přebalovací podložku, oblečky, kosmetiku, teploměr, hřebínek, kartáček a sobě věci do porodnice, odkud si Tě v červenci s tatínkem přivezeme domů.
Chystám se oblečky vyprat a vyžehlit, je toho opravdu hodně. Tatínek se smál, že máš víc oblečení, než my oba dohromady za celý život. Možná má pravdu, ale mě těší, že Ti nebudu muset každý druhý den prát oblečky (aspoň ze začátku, kdy bude pro nás všechno nové) a řešit jejich žehlení a skládání. Plenky jsme ještě ve velkém s tetou a babičkou nenakupovaly. Řekli jsme si s Tvým tatínkem, že mu povím značku plenek, které nám dají v porodnici a které budou (snad) vyhovovat, a ty nám pak on nakoupí.
Víš, jak jsem Ti pořád vyhrožovala tou ošklivou oprýskanou postýlkou po strejdovi Michalovi? Tak už se jí bát nemusíš! Teta Olga Ti koupila novou postýlku a babička Sinkul Ti k ní objednala povlečení a nebesa - všechno v bílé barvě. Budeš naše malá princezna.
Až se zítra tatínek vrátí, tak slíbil, že přestaví nábytek v ložnici. Teď je to tak, že když vejdu do ložnice, hned nalevo je moje komoda a naproti je komoda tatínkova. Zítra to bude tak, že obě komody budou vedle sebe, mezi nimi bude můj toaletní stoleček, kde se budu napřed upravovat jen já a za pár let i Ty (pokud jsi tedy skutečně holčička... ale Ty jsi, viď?). :-) Už se těším, až mi budeš brát rtěnku, namaluješ si s ní elipsu kolem pusinky a pak jí kousek ukousneš. To dělají snad všechny malé holčičky. :-) Půlka z tatínkovy komody bude dočasně Tvoje a bude na ní přebalovací podložka. V ní samozřejmě Tvoje oblečky. (Tatínek se musí zatím spokojit se třemi velikými zásuvkami, ale to mu bude stačit.) Tak za rok Ti koupíme vlastní nábytek do dětského pokojíčku. Chtěli bychom třeba nějaký takový: http://www.usmevackov.cz, protože máme i my s tatínkem moc rádi veselé barvy a zvířátka.
Byla jsem na obědě s tetou Marcelkou. Dneska měla s Natálkou první termín porodu, tak jsem jí poslala gratulaci. :-) Obě jsme si plánovaly, jak s vámi budeme drandit se "superkáráma" (oni mají x-lander a my jane) - všechny upravené jako kočky z katalogu. :-) Ale obě jsme věděly, že se za tím těšením a plánováním výjezdů skrývá i strach z blížícího se porodu... Snad to tetě Marcelce dopadne nejlíp, jak to jen jde. A nám taky. Ještě deset týdnů, lvíčátko naše, než Tě s tatínkem poprvé pohladíme a řekneme Ti, jak Tě máme rádi.
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26.6.06 - 15:37
Ahoj, naše miminko. Dneska je venku hodně veliké vedro a já doufám, že přijde bouřka. Taky se říká, že na bouřku se miminka ráda dívají... a já bych byla docela ráda, kdyby ses rozhodla podívat se zrovna na tu dnešní, protože by Tě Tvá babička Sinkul dostala k narozeninám. V pátek s tetou Olgou odletěla na dovolenou do Tuniska, ale každou chvíli mi píšou a ptají se, jak nám oběma je. Poslední dny (vyjma včerejška, kdy jsi řádila jako černá ruka) jsi moc hodné miminko, až bych řekla, že líné. Strachy jsem běžela k doktoru, aby se na Tebe podíval, jestli jsi v pořádku, protože jsi se mi moc neozývala. Ale všechno je v pořádku, prý jen tak lenošíš. :-) Teta Olga psala, že Ti v Tunisku koupila nějaké krásné šatičky jako pro princeznu. Ty už máš víc oblečení, než já za celý svůj život! Ale to je dobře, lvíčátko naše, tatínek už si vybral pár favoritů v oblečení - v čem si Tě jako bude brát ven. Jednoznačně zvítězily zelené lacláčky ala montérky. :-))) Se mnou budeš vždycky jako z cukru, i když si nedělám iluze, že by to vydrželo dýl jak deset minut od odchodu z domova. :-)))
Dneska tady byla Tvá prababička Antro, zase mi vyprávěla celý svůj životopis od svého dětství přes smrt své maminky a tatínka, seznámení s dědou Antro, porod Tvé babičky Sinkul... atd. Až do operace zlomeného krčku. Nerada to říkám, ale dost jsem u toho trpěla, protože jsem každou tu historku slyšela už snad tisíckrát a ještě navrch jak je dusno, tak se mi chtělo omdlít. Ale babička Antro je celé dny doma sama, tak byla jen ráda, že si může s někým povídat, tak jsem to přetrpěla. :-) Jednou, až budeš mít svoje děti a ty děti budou mít zase děti... tak budu taky ráda, když si mě k sobě na chvilku vezmou a nechají mě vypovídat. :-) Už teď vím, jaké to je, když jsem celé dny doma sama, protože tatínek teď hodně pracuje, abychom měli peníze na dlouhou zimní dovolenou někde u moře.
Dopoledne jsem si psala s tetou Martinou a vypadá to, že k nám do rodiny dřív než Ty přijde pejsek jako je Bucinka. Je to miniaturní bullteriér - hodně smutné a nemocné štěňátko. Doufám, že to vyjde. Sice vím, že by to byl docela dost veliký zápřah, ale líbí se mi myšlenka mít doma dvě taková prasátka - a tohle prasátko by slyšelo, takže by se od něj Bucinka učila a napodobovala by ho stejně jako kdysi Dinečka (to byl pejsek, kterého jsem měla se strejdou Radkem). Tak uvidíme, teta se nám ještě ozve.
Málem bych Ti zapomněla říct, že nám v sobotu přivezl truhlář novou postel. Je obrovská - 2,20m x 2m a vysoká je vč. matrace 55 cm. :-) Hurá! Konečně postel, ve které si s tatínkem nepřipadáme jako na návštěvě u hobitů. :-)))
Tak, lvíčátko naše. Jak jsme se domluvily - zkus vyjuknout dneska nebo zítra, ano?
Od mého srdíčka k Tvému.
Tvoje maminka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4. 7. 2006. 3,40 kg, 49 cm. Naprosto zdravá. Porod byl docela rychlý - ve 21.30 mi praskla plodová voda a pár minut po půlnoci už Leontýnka coby fialová mexická fazole :-) vykoukla na svět.
Přidat komentář
Neštovice 3. října 2010 v 11:10 V pátek (dneska je neděle) mi volala paní ředitelka ze školky, že si mám Leontýnku vyzvednout - má neštovice. :-( A taky že jo. Už měla pár puntíků na zádíčkách. Ráno se toho Michal všiml, ale prý mi to zapomněl říct. :-)
Leontýnka byla veselá, hrála si, jen mi připadala víc unavená... První noc byla v pohodě. Tahle už teda rozhodně ne, Lelí plakala každou cca hodinu. V noci jsem jí byla povídat pohádku o Šípkové Růžence, a zatímco Lelí už spinkala, mě to bavilo, tak jsem ji dopověděla celou. Princ nesekal růže mečem, ale vzal si sekačku a křovinořez. :-)))
Mě pořád strašně bolí pusa - mám neštovičky jen v puse, ve vlasech, pár na dlaních a i na chodidlech, takže se mi fakt špatně chodí. Ale trochu se bojim, abych neměla zápal plic, protože mám takový divný dýchací stavy - blbě se mi dýchá a pořád se mi chce kašlat. Nemůžu se pořádně nadechnout, aniž by to tak nějak.. něco mezi svěděním bolením a pálením v plicích. Tak uvidíme, snad to vybojuju bez antibiotik.
Kájičce zatím nic není, ale až bude, to bude teprve ródeo. Jak ji znám, bude šílet... a my taky.
Michal vzal včera holčičky na procházku - myslím, že jim to prospělo. Dneska už Lelí asi nepůjde, je po té noci hrozně unavená a plačtivá, ale s Káj by mohl. Ta když není unavená, tak se jí nechce po obědě spinkat a v postýlce se vzteká.
Lelí má neštovičky všude po těle, dokonce má od nich úplně filajové oči. Chudinka, pořád tady poplakává, že ji to někde svědí nebo bolí. Nejhorší, řekla bych, je to v buchtičce. :-( S tím jí bohužel nepomůžu.
Tekutý pudr už se nemá dávat, takže máme jiné mazadlo... Měly by jí pomáhat i fenistil kapky na alergii, prý to zmírňuje svědění. No nevím, možná to trošku pomohlo. Každopádně žádný jiný lék kromě čípku do ní nedostaneme. Ty kapky se dají vmíchat do vody, aniž by to bylo výrazně cítit.
V noci jsme Leontýnku z čirého zoufalství vykoupali v hypermanganu, o tom taky spousta maminek psala, že to jejich dětem ulevilo od svědění.
Já nemůžu jíst, kousat, pít, polykat a moc ani mluvit. Mám vnitřek pusy oteklý. Dost to bolí.
Dost by mi pomohlo, kdyby Michal doma dělal taky něco jiného, než koukal na seriál, četl si v notebooku nebo pseudovařil, přičemž mu musím hlásit, kde co najde a jak to má udělat. Já musela vyprat, já musela uklidt prádlo, já musela... já musela... ani nevyluxuje, a přitom je na zemi doslova odporná protiskluzová vrstva... Ach jo.
