Angína a logopedie
Tuhle noc jsme toho moc nenaspali. :-( Kájinka celou noc plakala nebo kňourala. Tak jsme se ráno vydaly doktorce, která mi jen potvrdila, čeho jsem se bála - Kájinka má angínu. Dostala antibiotika v tabletkách, které uživá po dvanácti hodinách a dají se míchat s pitím, takže pohoda. Jde to dobře. Po dobrání máme přijít s močí na kontrolu.
Není jí moc dobře a je dost vzteklá.
Pak jsem byla dopoledne s Leontýnkou na logopedii. Doktorka říkala, že se Leontýnka dost nerovnoměrně vyvíjí - slovní zásobu má na úrovni sedmiletého dítěte, ale kresbu na úrovni dvouletého. :-) Dostaly jsme za domácí úkol koupit sešit a nalepit do něj obrázky, aby je Leontýnka "četla" každý večer.
Dneska má svátek náš tatínek, tak jsme mu s Leontýnkou v hračkárně vybraly sprchový gel pro velké kluky - s Batmanem. :-))) Má z něj velikou radost.
Lelí byla odpoledne na třetí hodině aerobiku. Už chodí sama, je strašně šikovná a snaží se.
Aaaaaa pořád pršíííí
A začíná jít kolem do tuhýho. :-( Všude je spousta vody. Bohudík máme polohu domu takovou, že nám povodeň nehrozí, ale všude okolo pod námi... :-( Ach jo.
Ráno zajel Michal s Leontýnkou do Lužice pro rohlíky a loupáčky, měli jsme hezkou snídani. Pak jsem já nahoře uklízela, holčičky v pláštěnkách jezdili na kolech před domem a Michal uklízel svou dílnu a nalípl na strop zářivku, která byla původně v kuchyni. (Fuj, zářivka...) Při té příležitosti z dílny vyhnal kočku Kačenu, už tam byla zalezlá čtyři týdny. Bude teď bydlet s Oliverem v garáži - postupně jsem je tam vytěsnili, protože zápach už byl vážně nepříjemný. Však oni to tam přežijou. Včera nám udělal Oliver radost - ulovil myš a hrdě nám předváděl, jak ji umí trápit. Trošku jsem se bála, co na to Lelí, ale evidentně to děti prostě berou jinak. Mně bylo tý myšky líto.
Před obědem Kájinka usnula na gauči u Včelích medvídků. K obědu jsme měli pečené kuře a Michal udělal vynikající (až jazyk blahem rolující) bramborovou kaši. Lelí se napucla, ale Káj zase moc nesnědla. Ta rýma jí dává nějak moc zabrat. :-( Pak jsme holčičky oblékli a odvezli je k mým rodičům - my jsme jeli nakoupit do Německa. (Maminka dostala za odměnu za hlídání :-)) krabičku kafíček dolce gusto a jogurt, to si teda užila no :-))
Po nákupu mě Michal vysadil s taškami doma a vzal Leontýnku od mých rodičů ke Karlovi s Alenou. Kájinku ne, protože u našich usnula, tak ji nechtěli budit. Po návštěvě zase holčičky vyměnil - domů jela Kájinka a u našich zůstala spinkat Leontýnka.
Kájičce zjevně vůbec není dobře, pořád tady polehávala a pak šla poslušně spinkat už po osmé hodině, přestože přes den dakrát spinkala. Doufám, že nemá z rýmy náběh na další zápal plic nebo angínu. :-( Nevím, jak bych do ní zase dostávala antibiotika. Je strašně paličatá, a když něco nechce, tak to prostě nechce.
Teď večer šel Michal s místními kamarády do hotelu na pivo a já se dívala na Vyprávěj, Přešlapy a teď zkouším i Dokonalý svět. Jsem taky dost unavená - asi ještě z té virózy, která nás několik dní trápila úplně všechny... Chtěla jsem se něco učit (sjíždím teď metabolické vady), ale dneska už na to nemám. Zkrátka nám všem už zase chybí sluníčko. Snad bude zítra líp - odpoledne by se údajně mělo vyjasňovat. Jestli ne, asi se zblázním. Vůbec nemám tušení, jak přežiju další zimu se starými okny. Tenhle dům, řeknu Vám, žádná výhra. Teda na skvělym místě u skvělejch lidí (sousedi) a tak, ale jinak je to vážně hrůza a když už jsem u toho svěřování, i když tím asi Michala raním, kdybych věděla, co všechno nás tady čeká a nemine, znovu bych do toho rozhodně nešla. Pokud bysme neměli na vyšší hypotéku - nový dům, prostě bysme čekali na nějaký podobný byt, v jakém bydlel kdysi - tzn. byt ve staré zástavbě v klidné části města. Občas si fakt myslím, že tohle nemám zapotřebí. Taky si myslím, že nikdy nebudeme mít dost peněz na to, abysme to tady dali do pořádku. Je potřeba udělat toiik věcí, že když to vezmu kolem a kolem, tak dva miliony by tomu dost pomohly. Dva miliony, které nemáme a nikdy mít nebudeme. Jo. Mám depku, fakt jo. No aby ne. Bílé zdi v obýváku. Je tady všechno strašně slyšet, nemůžu se kdykoli vykoupat, když chci, protože zrovna jedna z holčiček zrovna spinká.... atd. Prostě hrůza a hrůza a zase jen hrůza. Kdyby to tak šlo, srovnala bych tuhle příšernou barabiznu se zemí a postavila na jejím místě normální dům. Klidně bez podkroví, ale jinak dispozičně řešený a vůbec. Ale na to už je pozdě, už máme hypotéku na tuhle komunistickou zrůdu, tak to holt musím vydržet. :-( Ale představa další zimy s okny, kterými táhne... :-(((... Už zase ve mně prší.
Stááááááááááále pršššššššííííííííí
A pořád. :-) Pořád pořád pořád. Ale náladu jsme dneska měli všichni hezkou - asi protože jsme měli celý den co dělat. Ráno jsme vzali pláštěnky a šli na procházku, cestou jsme nasbírali oříšky (z lísky turecké) - ty teď suším na krbu. Dál kolem rybníka, kam Káj jako vždycky málem zahučela, když se tam snažila naházet všechno, co ve svém okolí unesla. :-)
K obědu jsme měli lívačinky - lívance veliké jako palačinky. Za poslední dobu jsem Káj neviděla takhle se cpát. U Lelí je samozřejmé, že zvrzla tři, ale že Káj zvládne dvě...? :-) Ona obecně málo jí. Ráda ochutnává nové věci, ale sní toho jako vrabeček. To Lelí nerada ochutnává, ale dlabe, jak kdyby neměla dno. :-))
Lelí šla po obídku spinkat, ale Kájinku se mi přemluvit nepovedlo. Byla jak kdyby si dala dvojitýho turka. :-)) Strašně frčela: mluvila, řádila, běhala... Nedala se zastavit. Takže když Lelí vstala, byly jsme už s Káj připravené k odchodu. Leontýnka nechtěla jít znovu do deště, tak si vymohla, že zůstane doma s tatínkem, ale pak za námi stejně přišli. Trhala jsem s Káječkou na spodní koňské cestě šípky. Cesta je strašlivě rozbahněná, Kajda tam dostala smyk a překotila se dopředu. Měla od bahna celý obličej, bříško a ruce, ale neplakala. Jen si do mě obličej a ruce otřela a dál si dupala v louži. Najednou ale asi zjistila, že je unavená, tak mi oznámila: "Jdu dodobýváku." (=obýváku) a pak "hned přijdu, počkej tady," a rozeběhla se k domovu. Silnice nesilnice. :-( Je strašně neposlušná. Zdá se mi mnohem paličatější, než jak byla Lelí v jejím věku. No ačkoli jsem si uvědomila, že tak, jak je Káj teď, tak Lelí byla o cca dva měsíce starší, když jsme se sem nastěhovali, a dodnes si s Michalem pamatujeme, její šílené megascény a amoky, kdy jsme už nevěděli, co s ní, tak jsme ji strčili k ní do pokojíčku a se slovy "Přijď, až budeš hodná." Jak se válela po zemi vzteky, dělala, jako že zvrací tak dlouho, až se fakt poblinkala atp. Takže ono to s tím Kájičky zlobením asi tak hrozný nebude, protože jestli pak bude ve čtyřech stejný andělíček, jako je teď Lelí, tak máme vyhráno a dětí ještě můžeme mít sto. :-))) Ne? Tak ne.
No tak jsme s Kájinkou šli "dodobýváku" a cestou domů jsme potkali Michala s Leontýnkou. Michal nás přemluvil k výletu do horního lesa nad Svinčice. Šly jsme po naprosto příšerně rozbahněném poli, ale to jsem teda ještě asi nikdy nezažila. Během pěti vteřin chůze se mi na gumácích udělali bahnové koláče, co vypadaly jako sněžnice. Totéž Lelince a Kájince. :-))) Pak jsme ještě navrch zjistili, že se přes to pole do lesa nedostaneme, takže jsme se otočili a zase šli stejnou trasou, cca sto metrů, tím polem. Kájičce zapadla nožička do brázdy a jak tam bylo jílovité bahno, tak vytáhla nožičku - bez ponožky, bez holinky. :-)))) No děsný.
K domečku jsme dorazili zabahnění, holčičky unavené a naštvané. :-))) Tak jsem holčičky v prádelně svlékla, mezitím dostala Kájinka na zadek, protože mi ruply nervy, když zase neposlouchala, dělala naschvály a pak mě ještě praštila a řekla: "Teď chci být ošklivá." Já vím, že bych ji plácat neměla, ale když ono to už někdy prostě nejde vydržet. Možná není vzteklejší, než byla v jejím věku Leontýnka, ale stoprocentně je mnohem drzejší. Vzhledem k tomu, že mluví od deseti měsíců ve větách, je prostě s řečí někde úplně jinde, než stejně staré děti. Když to vezmu kolem a kolem, vlastně jí ještě nejsou dva - narodila se víc než měsíc dřív, takže jí budou dva tzv. korigované roky až v půlce října. A říká věci jako: Maminko, teď Tě bouchu, protože se zlobím. Nebo: Nech mě být, já chci zlobit. Atd. Co ta mi bude říkat v pubertě, radši nedomýšlet.
Po návratu tedy Michal vařil česnečku (mimochodem úúúúžasnou i díky zapůjčené sousedovic majoránce :-)) a Kájička okamžitě na gauči usnula (vysílená scénou v prádelně). Já šla zatím natrhat plody černého bezu - uvařila jsem z něj kávovo-bezový likér. Je to strašně dobrý. Bezu bylo strašně moc, tak jsem ho i dost nechala usušit spolu se šípky. Na šípky bych ještě chtěla brzo jít - udělat taky nějaký sirup a ještě ho hodně nasušit. Až přijdou zimní virózy a chřipky, bude se moc hodit.
Tak. A já jdu rozlít do sklenic a pak...ehm...dopít ten likér. Mňam. :-)
PPPPPPPPPPPPPPPRRRRRRRRRRRŠŠŠŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ
Prší venku, prší i v nás. Dneska byl takový uplakaný den, a to po všech stránkách. Holčičky byly ukňourané a plačtivé (částečně i virózou, která už nám bohudík končí). Docela dlouho vydržely na pohádkách, pak jsme kreslily medvídky, skákali po posteli... Bylo temně šedé nebe a celý den svítily lampy. Smutná předzvěst podzimu.
K obědu jsme měli výborné těstoviny, které nám přivezli z dovolené Martina, Michal a Natálka. K nim smetanová omáčka s kuřecím masem. Káj tradičně plivala maso, dlabala jen těstoviny s "pouívkou" :-)) Leontýnka byla od rána u Olgy a předsvědčivě tvrdila, že měla k obědu rozhlíky. Až po chvíli z ní vylezlo, že tetě pomáhala dělat k obědu bramborovou kaši... :-)))
Večer jsme se s Michalem snažili u Lelí zjistit "logopedické škody" - pořád jí nejde L, R, Ř. Ve čtyřech letech stále nedokáže říct, jak se jmenuje - zní to jako UOTÝNKA KUEJČOVÁ, takže když se jí někdo zeptá na jméno, musím překládat... Snažili jsme se ji s Michalem naučit alespoň své jméno, ale podařilo se to jen částečně. L umí říct, když si na tom dá opravdu záležet, takže pak říkala LELONTÝKA. Snad nás (obě) brzo na logopedii opraví a nebudeme tam chodit roky.
Karolínka krásně mluví, má na svůj věk úžasnou slovní zásobu. Akorát jí moc nejdou sykavky - říká takové to anglické TH - jazyk mezi zuby. Rozluštit její šifru "já thi thethíuko vothíthit" bylo dost náročné. Po chvíli pátrání jsme pochopili, že to je "já chci světýlko rozsvítit" :-))
Lelí mě zase pobavila větou: "Maminko, mně se rozbila kůže." Ukázala mi mikroškrábanečíček. :o)
Koktání Kájinky se ještě občas objeví - nejčastěji u slova "ahoj" - "a-ahoj" atp. Ale rozhodně už to nevypadá tak dramaticky, jako toho 20. července, kdy to začalo být vážně strašidelné.
Michal naučil Kájinku vylézt na naši postel v ložnici. Hm. Hurá hurá jupí. Poslední bezpečné místo pokořeno. :-)
K večeři dostaly holčičky, co zbylo od oběda. Pak tradiční plačtivá scéna, kdy se Lelí nechce dostatečně rychle svlékat a chystat do postýlky. Michal mi vynadal :-), že ji dostatečně nemotivuju, tak jsem je nechala v obýváku motivovat a zatímco jsem stihla Kájince vyčistit zouby, umýt, převléknout do pyžámka, udělat mlíčko a uložit ji, oni dva uvízli na skládání oblečení a přehazování trička přes opěradlo židličky. (Proč mají asi holčičky v pokojíčku věšáček na roznošené oblečení? No proč? :-)) Klasika. Holt tatínek (kterýkoli), když se stará, tak je všechno jinak a složitěji. :-))
Teď jde Michal s kamarádem někam do hospody do Mostu, tak tady budu s holčičkama sama. Doufám, že tuhle noc neprokašlou, protože jestli jo, tak dám hezky v pondělí děvčata tatínkovi a prospím celý den. Jeeeežiš to bych chtěla. Noci s Káj zdaleka nejsou tak pohodové jako s Leontýnkou.
Pršet má prý až do úterka, tak snad už bude pršet jenom venku, a ne i v nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat